Březnové dvojčíslo Praktické personalistiky přináší první část článku, ve kterém se věnuji problematice jmenování a odvolání vedoucích zaměstnanců.

Pracovní poměr některých zaměstnanců se nezakládá pracovní smlouvou, nýbrž jmenováním na vedoucí pracovní místo. Pracovní smlouva a jmenování se vzájemně vylučují. Jmenováním se zakládá pracovní poměr jen v případech uvedených v zákoně. Vzhledem k tomu, že jmenování má svá specifika a v daných případech se mu není možné vyhnout, je dobré se s uvedeným způsobem založení pracovního poměru blíže seznámit.

V úvodní části článku jsou uvedeny případy pozic obsazovaných jmenováním. Obecně lze říci, že se jmenování dotýká zaměstnavatelů, kteří jsou navázáni na veřejné rozpočty. V této souvislosti blíže vysvětluji pojem organizační útvar, který v praxi vzbuzuje výkladové obtíže.

Zajímavé je, že u jmenování nejsou zákoníkem práce předepsány forma, ani obsah. V článku se tudíž zaměřuji na doporučení, co by jmenovací listina měla obsahovat.

V závěrečné části článku se seznámíte s různými praktickými otázkami spojenými se jmenováním – například jak se řeší situace, když dojde k pochybení a namísto jmenování je se zaměstnancem uzavřena pracovní smlouva nebo když dojde ke jmenování až za trvání pracovního poměru. Nepomineme ani situaci, kdy je při jmenování přítomen tzv. mezinárodní prvek.

Otázku odvolání vedoucích zaměstnanců osvětlí další díl článku v následujícím čísle Praktické personalistiky.

Informace:

• Název: Jmenování a odvolání vedoucích zaměstnanců – díl I.
• Časopis: Praktická personalistika 
• Číslo: 3-4/2019
• Strany: 14-20
• Odkaz ke stažení: zde