Rubrika Z aktuální judikatury přináší v podzimním čísle Praktické personalistiky komentáře ke třem judikátům Nejvyššího soudu ČR.

V prvním z nich soud posuzoval případ, na nějž se nevztahuje obvyklá dvouměsíční lhůta k podání žaloby na určení neplatnosti dohody o rozvázání pracovního poměru. Tato lhůta začíná obecně běžet ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit. Z tohoto pravidla však existuje několik výjimek. V komentovaném rozsudku šlo o případ, kdy se zjistilo, že podpis na dohodě o rozvázání pracovního poměru nebyl vlastnoručním podpisem zaměstnankyně.

Druhý judikát se věnuje neplatnosti pracovní smlouvy pro nemožnost plnění. Zaměstnavatel rozvázal pracovní poměr se zaměstnancem, který měl na základě uzavřené pracovní smlouvy nastoupit jako správce statku, jehož vydání v rámci církevních restitucí zaměstnavatel očekával. K vydání statku ovšem nedošlo. Vznikl v tomto případě pracovní poměr nebo ne?

A na závěr se podíváme na náhradu škody a bezdůvodné obohacení. Nejvyšší soud ČR v komentovaném rozsudku řešil, jak v pracovněprávních vztazích postupovat za situace, kdy se pochybením jednoho zaměstnance jiný zaměstnanec obohatil na úkor zaměstnavatele. V konkrétním případě se jednalo o nesprávné zařazení zaměstnankyně do vyšší platové třídy její nadřízenou, ředitelkou odboru. Pro zaměstnavatele plyne z rozsudku ponaučení, po kom ze svých zaměstnanců mohou žádat náhradu škody a jak v dané situaci postupovat.

Informace:

• Název: Z aktuální judikatury
• Časopis: Praktická personalistika
• Číslo: 9-10/2018
• Strany: 46-50
• Odkaz ke stažení: zde